Aktuality - Kulturně poznávací exkurze devátých tříd za krásami města Prahy

Naše dlouho očekávaná cesta započala v půl deváté ranní, kdy jsme všichni, rozespalí ale natěšení, nastoupili do autobusu wencabus s milým řidičem. Dvě hodiny uběhly jako voda a než jsme se nadáli, blížilo se k poledni a my jsme se kochali skvostnými budovami města Prahy. Zatím však jenom z okénka, protože nás hned u vjezdu do města překvapila zdánlivě nekonečná kolona.

Jen co jsme se konečně vysoukali z autobusu, naše první kroky vedly k Pražskému hradu, odkud měla započít naše výprava. Plán byl totiž projít si Královskou cestu, jenom opačným směrem. V pravém poledni jsme před Pražským hradem zhlédli slavnostní střídání hradní stráže. Hned poté jsme si prohlédli chrám sv. Víta, kde jsme ocenili nádherná vitrážová okna, která jej velkolepě zdobí. Prošli jsme krásnou zahradou u letohrádku královny Anny, a tak jsme se dostali do ulic Starého města. V Nerudově ulici jsme si ještě prohlédli dům U Dvou slunců, kde bydlel Jan Neruda a už jsme byli u Vltavy a Karlova mostu. Ten jsme, obdivuje pouliční malíře karikatur, přešli a vydali jsme se na Staroměstské náměstí. Tam už se začínalo kupit obecenstvo, protože jsme přišli tak akorát včas na vycházení apoštolů z Orloje ve dvě hodiny. Rychle jsme se ještě zastavili u dvaceti sedmi bílých křížů a potom pokračovali dál k Prašné bráně. Zde jsme rozchodem za obědem ukončili Královu cestu, aby té historie nebylo až příliš, vstoupili jsme na okamžik do moderního světa Palladia.

Když jsme se po obědě znovu sešli, následovala nejdobrodružnější část výpravy, cesta pražským metrem. Museli jsme se dvěma spoji dopravit k autobusu, který na nás i s našimi věcmi čekal na Vyšehradě, zde jsem se měli převléci a zkulturnit. Cesta proběhla hladce a brzy už jsme se všichni horlivě převlékali. Když už celá výprava vypadala k světu, začali jsme na vysokých podpatcích klopýtat k metru. Se vší parádou jsme opět nastoupili, a o další dva spoje později jsme si to už kráčeli ke zlaté kapličce. Po rozdání lístků a cvaknutí společné fotky jsme se postupně navalili do foyer. Měli jsme ještě dost času před začátkem představení, tak si někteří koupili pití na baru, jiní obdivovali základové kameny a další jen tak klábosili a vyčkávali na začátek.

Hra, na kterou jsme se přijeli podívat, se jmenuje Naši Furianti v režii Ladislava Stroupežnického. Když jsme zasedli do prvního balkonu, obdivovali jsme tu vznešenou krásu našeho Národního divadla. Představení bylo úchvatné, herci nás tak vtáhli do děje, že jsme si ani nevšimli, že už uteklo přes dvě hodiny. Když jsme vyšli z divadla, překvapila nás tma a večerní chlad, který se mezitím venku udělal. Při přecházení mostu Legií, abychom na druhé straně počkali na náš milý wencabus, jsme se kochali večerní Prahou, ačkoliv nám to zima lehce znepříjemnila. Po nástupu do autobusu si celá naše vyčerpaná výprava dala zasloužený odpočinek, než jsme se u školy v půl jedné ráno rozloučili. 

    Tereza Holečková, Matylda Churavá IX. B